INTERVIEW Jaroslav Camplík, prezident GS1 Czech Republic

Ovlivnilo vaše působení v globální správní radě váš názor na to, jaká by měla být role národní organizace na domácím trhu?

Bezesporu. V té době na domácím trhu probíhaly grandiózní změny. V roce 1993 jsem se stal generálním ředitelem Čokoládoven. Záhy začala privatizace, v našem případě s joint venture společností Nestlé a Danone. Pracovali jsme 12–16 hodin denně a v projektu obrazně řečeno zanechali kus zdraví. Měnilo se absolutně všechno. Sálový počítač, zabírající celé patro, nahradil počítač IBM, který se vešel do jedné malé místnosti. Zavedli jsme zcela jiný systém účetnictví. V reakci na implementaci prvních prvků moderního maloobchodu se vlastně přestavěl celý prodej. Stejně tak nákup: zatímco dosud si každý z patnácti podniků spadajících pod Čokoládovny zajišťoval suroviny samostatně, napříště měly být vstupy pořizovány centrálně. Implementovali jsme přísnější legislativní předpisy, hygienická opatření a realizovali miliardové investice do výrobních technologií.

Všechny země zastoupené v představenstvu EAN International z těchto nových technologií již těžily, zatímco pro nás to byl nepředstavitelný nápor. Učili jsme se za pochodu. Díky sdílení zkušeností kolegů z boardu jsem porozuměl potenciálu technologií nejen pro automatickou identifikaci a naučil se, jak jejich výhody vysvětlovat dodavatelům. Uvědomme si, že popisované změny byly překotné, doslova šokové, a dodavatelé byli vyplašení. Neměli informace. Zkušenosti z představenstva EAN International jsem sdílel s tehdejším ředitelem EAN ČR Jaroslavem Martinicem. On byl nejenom velice odborně erudovaný, ale měl velkou snahu implementovat vše podstatné pro každodenní byznys. Byl navíc pečlivý a zkušený praktik, takže dokázal správně identifikovat priority trhu a vyhnout se příliš sofistikovaným řešením, na která zatím čeští uživatelé nebyli připraveni. Myslím, že již tehdy se začala profilovat role naší organizace na domácím trhu. EAN ČR se postupně stal partnerem zejména výrobních společností, který jim byl oporou při transformaci v rychle se měnícím prostředí maloobchodu.

Jaká byla naopak vaše role v představenstvu EAN International?

Zde jsem se snažil obhajovat menší země. Vysvětloval jsem zástupcům tradičních členských států, že nováčci nejsou s využíváním standardů tak daleko jako oni. Že je nutné brát na vědomí jejich jistou zaostalost z hlediska vybavení a zázemí a respektovat jejich zájmy. Mluvil jsem nejenom za Česko a státy střední a východní Evropy, ale také za nově příchozí z jiných kontinentů, kteří byli zcela na začátku. Vzpomínám si například na Mongolsko. Zástupci tamní obchodní komory po vstupu do EAN International přijeli pro první pracovní zkušenosti přímo za námi do Prahy. Mluvil jsem např. za státy Afriky či Mongolsko, tedy země na úplném začátku.

Snažil jsem se také mezi zástupci těchto zemí propagovat zavádění nových řešení, vysvětloval důležitost budoucích investic s cílem vyrovnávat zpoždění ve vývoji. Na regionálních setkáních členských států střední a východní Evropy jsem se vždy snažil tlumočit rozhodnutí valné hromady a vysvětloval záměry globálního vedení. Tehdy to bylo ještě o to důležitější, že neexistovala celoevropská platforma, jakou máme dnes.

Bohužel musím konstatovat, že v tomto ohledu mám i po letech pocit, že globální organizace je stále pod vlivem velkých národních organizací a specifika a potřeby těch menších je potřeba stále připomínat.

EAN International se v roce 2005 sloučil s americkou standardizační organizací UCC. Začala éra GS1. 

Proces slučování trval několik let. Americká strana se zavázala postupně akceptovat 13místné kódy i další identifikační struktury, sjednocovalo se názvosloví. V tu dobu probíhalo obrovské množství jednání, řady z nich jsem se také účastnil. Jako EAN ČR jsme propojení aktivně podporovali.

Spojení obou standardizačních organizací, které spravovaly prakticky shodné standardy pro identické průmyslové oblasti, bylo ohromným krokem vpřed. Na druhou stranu se opět projevil fenomén, o kterém jsem již hovořil: posílení vlivu velkých států na úkor malých.

Co se od té doby změnilo a jaká je GS1 dnes? Jaké největší výzvy má v horizontu několika následujících let před sebou?

My si to stále nechceme připustit, ale nastupující energetická krize, krize z nejistoty v dostupnosti vstupů, komponent, pracovních sil, nedejbůh krize potravinová, to všechno nás přinutí k řadě opatření, kde právě zavedení automatické identifikace, digitalizace a různých pokročilých technologií bude jedním z východisek. Automatická identifikace nejširšího spektra entit, robustní sdílení dat a digitalizace celých sektorů povedou k úsporám surovin, energií i hotových výrobků. Tehdy velice stoupne zájem o standardy.

Všichni jsou zatím v klidu, ale myslím si, že to horší teprve přijde. Obrovský potenciál automatické identifikace však může být využit pro snižování ztrát ve skladovém hospodářství, v logistice, v boji s plýtváním potravinami i zdroji. Standardy pomohou v rychlé adaptaci při změně poptávky, v opatřeních v dopravě, v přenastavování globálních dodavatelských řetězců. Proto očekávám nárůst významu a potřeby standardů GS1 i dalších řešení, které na Systém GS1 navazují. Snaha o udržitelnost se projeví ve všech oblastech. I v sektoru zemědělství, který vidím pro oblast automatické identifikace jako jeden z perspektivních. Ostatně standardy se zde již úspěšně etablují například v oblasti prostředků pro ochranu rostlin.

Které milníky z doby vašeho působení na pozici prezidenta GS1 Czech Republic byste vyzdvihl?

Za hlavní milníky považuji zmíněné spojení EAN International a UCC. Dále úspěšné předání vedení GS1 Czech Republic po odchodu ředitele Jaroslava Martinice současné ředitelce. Z hlediska rozvoje implementace standardů na lokálním trhu je zcela jistě významným počinem zavedení datové synchronizace nebo připojení českého trhu do globálních registrů. Zejména sdílení dat pomocí GDSN je něco, na čem jsme pracovali řadu let.

Důležitým milníkem je samozřejmě také zdařilý vstup do sektoru zdravotnictví a farmacie.

Díky silně proaktivnímu přístupu jsme dosáhli vynikajícího povědomí o standardech v oblasti zdravotnických prostředků a léčivých přípravků. Nyní se snažíme o implementaci standardů GS1 ve zdravotnických zařízeních, máme již i první nemocnice, které pracují na digitalizaci a v té souvislosti postupně zavádějí standardy GS1. To, že jsme se dokázali soustředit i na jiné sektory, než je retail, velice oceňuji. A přijdou další odvětví.

V jaké kondici předáváte organizaci svému nástupci?

Je to organizace, kterou jsem si přál a odpovídá mým představám. Myslím si, že ji předávám ve velmi dobrém stavu. Organizace funguje, rozvíjí se, má jasno o svém směřování. Přesně podle vytyčených plánů činnosti, které každoročně schvaluje Výbor GS1 Czech Republic. Tady bych rád zdůraznil, že výbor je podle mého názoru kompaktní, velmi dobře fungující orgán. Jeho složení je optimálně vybalancované: najdeme v něm zástupce všech relevantních skupin uživatelů.

Je podle vás GS1 Czech Republic tou organizací, jakou jste chtěl mít, plní svoji funkci vůči uživatelům Systému GS1?

Od počátku jsme usilovali o to, abychom se z prostého „prodavače“ identifikačních čísel stali plnohodnotným partnerem pro uživatele a současně nezávislou autoritou na trhu. Nepochybuji, že se nám podařilo získat důvěru uživatelů v to, že se na nás kdykoli mohou obrátit, že se o nás mohou vždy opřít. Malí i velcí. A nehovořím pouze o dodavatelích; těší mě, že stále více obchodních řetězců nás na pravidelné bázi zve do svých provozů ke kontrole kvality čárových kódů a poté respektují naše závěry a doporučení. Vždy mě potěší, když se dovím, že na základě námi provedené verifikace s námi zahájí projekt další velká potravinářská společnost.

V posledním případě zahraniční centrála dané firmy ani nekontaktovala místně příslušnou organizaci GS1, ale plně důvěřovala našim pracovníkům. Věřím, že naše dobré renomé se ještě posílí s tím, jak více firem bude ověřovat pravost GTIN v globálních registrech a samozřejmě také s větší penetrací GDSN a s rozvojem digitalizace zdravotnictví.