INTERVIEW: Romana Nýdrle, ředitelka pro maloobchod, SOCR ČR

Na maloobchodu ji fascinuje jeho dynamika, síla i odpovědnost zúčastněných hráčů. „Retail je prostě o permanentní hladince adrenalinu v krvi,“ říká Romana Nýdrle, ředitelka pro maloobchod ve Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR v našem rozhovoru. A hovořili jsme samozřejmě i o digitalizaci a standardizaci.

Začínala jste v ČT jako moderátorka hudebního pořadu Stoptime. Vybavíte si nejzajímavější hosty?

Těch bylo více, namátkou Aerosmith, ZZ Top, Iggy Pop, Bob Geldof, Alanis Morissette, Moby, Oasis, Ozzy Osbourne… Ale ráda vzpomínám na úplně první rozhovor, který jsem vedla s bubeníkem Queen Rogerem Taylorem. Neměla jsem žádnou moderátorskou zkušenost, rovnou jsem šla točit. Otázky jsem uměla tak dobře, že kdyby mě někdo o půlnoci vzbudil, odrecituji je jako básničku. V té době jsme při rozhovorech neměli žádné tablety a papír by mi nepovolil režisér. Za kamerou mě sledovalo asi deset lidí, vedení EMI i celá televizní redakce. Tenkrát se používaly velmi těžké mikrofony do ruky, která se mi asi v polovině rozhovoru začala chvět a já ji musela podepřít druhou. Ale na kameře nebylo nic vidět a rozhovor šel skvěle, Roger Taylor byl báječný.

Jaká byla vaše profesní cesta na nynější pozici?

Posledních třináct let jsem působila jako vedoucí komunikace pro velkoobchodní řetězec Makro. Před tím jsem pracovala v úplně odlišném odvětví, a to v zábavním průmyslu. Po vysoké škole jsem nastoupila do hudebního vydavatelství Warner Music, v hudebním průmyslu jsem pak na různých pozicích strávila dalších dvanáct let. V době krize odvětví, která souvisela s přechodem od fyzických nosičů na digitální formáty, kdy zahraniční vydavatelství začala opouštět český trh, jsem se rozhodla pro velkou profesní změnu a zúčastnila se výběrového řízení na pozici vedoucí komunikace pro Makro ČR. A podařilo se.

Čím vás tato zkušenost obohatila?

Především jsem poznala a naučila se úplně jiné odvětví. Od počátku mi vyhovovalo prostředí nadnárodní korporace, které jsem dobře znala z globálních hudebních firem. Líbila se mi i dosti specifická kombinace mezinárodního prostředí s lokálním přístupem, kdy obchodní strategie byly šité na míru potřebám českého gastro sektoru a tradičního maloobchodu, dvěma hlavním zákaznickým skupinám společnosti.

Nastoupila jsem v roce 2009, na vrcholu hospodářské krize, a nové vedení začalo dělat velké změny. Mimo jiné nastartovalo vícekanálový přístup, definovalo odklon od formátového kočkopsa a profilovalo Makro jako velkoobchodníka. To byla zkušenost k nezaplacení. Jako člověk, který měl na starosti externí i interní komunikaci a styk se státní správou, jsem byla součástí všech transformačních projektů.

Jaký byl váš nejsilnější moment v kariéře v maloobchodu?

Nikdy nezapomenu na vyhlášení prohibice při metanolové aféře. Bylo to v pátek odpoledne, já už seděla v autě a čistě náhodou poslouchala Radiožurnál, kde ji pan ministr Heger vyhlásil. Okamžitě jsem začala obvolávat vedení, aby vydalo příkaz uzavřít všechna oddělení alkoholu v celé obchodní síti. Musela jsem je přesvědčit, že vyhlášení v médiích má právní závaznost, nebyl čas na analýzy. Povedlo se to a hned ve stejný den večer jsme měli první kontrolu v Ostravě.

Co vás na světě retailu nejvíce fascinuje?

Především to, že se neustále vyvíjí. Žádný rok není stejný. Pracujete se špičkovými odborníky ve vysokém tempu, a přitom je vždy prostor zkoušet nové věci a učit se. Retail má neuvěřitelnou dynamiku a zároveň i sílu, se kterou se pojí veliká odpovědnost. Ta souvisí s tím, že prodáváte potraviny, tedy pro život kritický sortiment. Společensky i politicky je tedy retail v první linii. Retail je prostě o permanentní hladince adrenalinu v krvi, kdy musíte být stále ve střehu. A to mě baví.

Jak se za dobu vašeho působení v retailu vyvinuly vztahy s regulátory?

Nastoupila jsem v srpnu 2009, kdy se finalizoval zákon o významné tržní síle. Ten zásadním způsobem zreguloval dodavatelsko-odběratelské vztahy nadnárodních řetězců tím, že nastavil jeho platnost nad obratový limit 5 mld. Kč. Zjednodušeně by se dalo říct, že až do tohoto momentu obchod vztahy s veřejnou správou příliš nekultivoval. Považovala jsem to vždy za velkou chybu. Pokud by sektor s veřejnou správou více spolupracoval, věřím, že se regulaci, která ve svém důsledku pokřivila trh s potravinami, dalo zabránit.

Zákonu se tenkrát v médiích přezdívalo „bič na řetězce“, byl to bod zlomu, kdy se celý sektor aktivoval a začal budovat struktury potřebné pro profesionální komunikaci se státní správou. Přirozeně se tak posílila role Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, kde vznikla komora obchodních řetězců, jejíž činnost se v průběhu let vysoce profesionalizovala až do té míry, že se pro mě stala zajímavou profesní výzvou.

Jak se vám spolupracuje s veřejnou správou dnes?

Do nové role jsem nastoupila v březnu a vidím, že komunikace se státní správou je funkční. Samozřejmě je vždy prostor pro zlepšení, ale naší prací na SOCR je potřebám státní správy rozumět a umět formulovat potřeby byznysu způsobem, který přinese soulad na obou stranách. Z konkrétních projektů můžeme zmínit cenu ministerstva zemědělství, kterou uděluje nejlepším prodejcům jablek, brambor, cibule a chřestu mezi obchodníky. Dalším příkladem jsou odborné semináře na půdě MPO, které se zabývají aktuálními trendy v obchodě. V červnu jsme se například věnovali tématu vlastních značek na pultech řetězců, v září to byly nové trendy v poptávce po potravinách, kam patří především rostlinné alternativy. Semináře jsou dobrým příkladem platformy, kde se potkávají zástupci státní správy, obchodníků i dodavatelů.

V SOCR ČR mj. vedete pracovní skupinu pro udržitelnost. Ta se věnuje i obalům. Jak je obchodníci vnímají?

Problematika udržitelných obalů je pro obchodníka absolutní prioritou. Především pro oblast vlastních značek, kde mají obchodníci výrobek zcela pod kontrolou, všichni nastavili přísné cíle s ohledem na udržitelné principy, jejichž plnění na národní úrovni podléhá interním kontrolám. Pamatuji si, že jsme v Makru měli zaměstnanecké hlídky, kdy jsme kontrolovali mj. velikost obalů vůči obsahu a poctivě hlásili nesoulad, obaly se následně upravovaly.

Jak byste ohodnotila spolupráci maloobchodníků, dodavatelů a obalářů s ohledem na postupné zavádění evropské legislativy „reduce, reuse, recycle“?

Na tomto místě musím zmínit nově vzniklou Alianci pro podporu recyklace, kde je SOCR zakládajícím členem. Ta propojuje všechny aktéry oběhového hospodářství, utváří společnou obalovou politiku s cílem podpořit cirkularitu, recyklaci a recyklovatelnost obalových materiálů. Jedná se o jedinečnou platformu pro skutečně efektivní udržitelná řešení pro oblast obalů. Z pohledu jednotlivých obchodníků se patří opět zmínit vlastní značky, jejichž výrobu obchodník plně kontroluje. V případě dodavatelských značek výrobce upozorňujeme na udržitelné principy, je však zcela na nich, jakým způsobem k tématu přistoupí. Ale můžeme říct, že obaly jsou dnes už součástí udržitelné strategie drtivé většiny dodavatelů. K proměně přispívá i český zákazník, který se naučil recyklovat a preferuje udržitelné obaly.

Které aktivity aliance byste vyzdvihla?

Pro naše členy je naprosto zásadní vznik manuálu pro design recyklovatelných obalů z iniciativy Obalového institutu Syba a ECR. Obsahuje doporučení, jakým způsobem udržitelně nastavovat procesy od momentu, kdy navrhujete design výrobku, resp. obalu.

Tato publikace přináší moderní trendy z pohledu udržitelného obalového hospodářství a pro obchodníky, pro oddělení zabývající se vývojem vlastních značek, představuje zdroj užitečných informací. Zároveň je skvělé, že tento manuál na trhu zajistí určitou harmonizaci.

V jakém smyslu?

Obchodník, který zadává přípravu obalu, a jeho partner, výrobce, budou hovořit stejným jazykem. Důležitou roli tohoto manuálu vnímám v tom, že budete mít poučeného zaměstnance oddělení vlastních značek a zároveň poučeného dodavatele. Myslím, že se jim bude mnohem lépe spolupracovat. Pomůže to zefektivnit procesy, edukovat lidi na obou stranách a na trhu to povede k určité předvídatelnosti v tom, jak se zadavatelé budou chovat. To je největší, velice praktický benefit – vzniká platforma pro sdílení nejlepší praxe na českém trhu, která ne vždy musí kopírovat modely fungující v zahraničí.

Nakolik užitečný bude v těchto procesech jednotný datový model pro sdílení detailních informací o obalech v rámci dodavatelského řetězce?

Jednotný datový model pro sdílení informací o obalech je zásadní v mnoha ohledech. Kromě vysoké kvality vyhodnocování dat jde o vhodný nástroj pro správnou implementaci odpadové legislativy stejně jako například pro výpočet uhlíkové stopy v tzv. Scope 3.