×
×

INTERVIEW, Jan Příhoda, Kodys

INTERVIEW, Jan Příhoda, Kodys

Před třiceti lety nastoupil Jan Příhoda jako řadový programátor do společnosti Kodys. Název malé rodinné firmy říkal, s čím přišla v jedenadevadesátém roce na trh: s technologií čárových kódů, v té době známé jen nemnohým zasvěcencům. Dnes Jan Příhoda společnost po druhou dekádu řídí, působí jako člen Výboru GS1 Czech Republic a má mnoho co říci nejen na téma automatické identifikace, sběru a sdílení dat.

Kdysi jste také byl jedním z oněch „kluků od počítačů“. Když se podíváte na vaše „kluky“ v Kodysu dnes, jak se od vašich dob změnili?

Když jsem před třiceti lety nastupoval do Kodysu, firmy fungovaly úplně jinak. Ve firmě nás bylo jen pár a nebyla jasně definovaná role pro jednotlivé pozice. Neexistovala klasická firemní struktura a všichni dělali všechno. Pokud se podařilo zakázku získat, programátor fungoval zároveň jako analytik, projektový manažer a tester. Současní kolegové vývojáři by se nad tím asi hodně usmívali.

Jak se v průběhu let měnil trh AIDC řešení?

Došlo k několika zásadním byznysovým i technologickým zlomům. Proběhla významná konsolidace výrobců – výrobce snímačů Symbol Technologies byl po akvizici Motorola Solutions nakonec převzat největším výrobcem tiskáren čárových kódů Zebra Technologies. Obdobné je to i u ostatních značek. U technologické změny lze hodnotit jako významný zlom ve snímání kódů nástup imagerů. Dřívější snímače používaly jako zdroj světla rozmítaný laserový paprsek. Dnes používané imagery fungují na principu „vyfocení“ čárového kódu a následného dekódování na softwarové úrovni. Tato technologie přinesla úsporu v nákladech, ale umožňuje i mnohem kvalitnější a rychlejší přečtení kódů. Navíc umožňuje číst kódy na velmi malé vzdálenosti a naopak ve skladech na vzdálenosti až několika desítek metrů. U mobilních terminálů vidím největší změnu v rámci operačních systémů od DOS přes Windows Mobile po Android, který je dnes standardem v této oblasti.

Tužka a papír. Jsou živými fosiliemi minulosti, stále ještě někde k vidění?

Provozy s tužkou a papírem už téměř nenajdeme. Většina firem používá informační systém různých funkcionalit. Základní úroveň představuje elektronickou evidenci, tj. přehled o tom, co se událo (známe historii pohybů). Tyto systémy mají ale velmi omezenou úroveň optimalizací. Takže dnes se spíše nacházíme v období, kdy firmy hledají, jak zefektivnit svůj provoz nikoliv pouhou digitalizací, ale primárně optimalizací procesů.

Když se ohlédnete zpět, kde vidíte největší skok?

Z mého pohledu největším posunem nejsou technologické změny, ale nutná změna uvažování ze strany zákazníka. Stále ještě se setkáváme s požadavkem typu „potřebovali bychom zavést čárový kód“ nebo „potřebovali bychom zavést systém XY“. To ale není reálný požadavek. Tím je například přehled o stavu zásob, zrychlení procesu nebo snížení chybovosti. Důležité je odhalit a analyzovat skutečnou potřebu na straně zákazníka.

Doba se poměrně výrazně změnila, dnes už to není o nasazení nějaké technologie, ale o vyřešení určitého problému. Je nutné zjistit, jaký problém zákazník chce vyřešit, a potom navrhnout vhodné řešení zahrnující i potřebné technologie. Někdy naopak zákazník přijde s velmi jasně definovaným zadáním, jež často pochází od konzultantů, kteří nemají reálnou zkušenost z praxe. Často pak požadavek odporuje možnostem cenově přijatelného řešení. Vždy je potřeba vzít v úvahu ROI.

V maloobchodu roste tlak na vyšší frekvenci dodávek, dostupnost zboží a minimalizaci zásob. Jak zásadní změnu to představuje pro logistické řetězce a jejich IT podporu?

Z pohledu technologií tento požadavek nepředstavuje zásadní problém. S čím se setkáváme, je snaha nasazovat někdy až low-cost varianty zařízení, případně dokonce běžné komerční smartphony. Zákazník sice ušetří na prvotní investici, ale v praxi pak takové řešení nefunguje spolehlivě. Na co je ale potřeba dávat pozor při výběru systému – aby umožňoval dostatečně rychlou a flexibilní možnost úpravy procesů. A zde se dostáváme často k jádru problému. Pokud je systém vyvinut plně na zakázku, potom začne být možnost provádění úprav i technologických upgradů pro zákazníka čím dál obtížnější.

Jak se tyto změny promítají do požadavků na identifikaci, sledovatelnost a práci s daty?

Z pohledu čárových kódů vidíme větší a větší oblibu 2D. Je to díky výrazně dostupnější technologii čtení pomocí imagerů i požadavku na zakódování čím dál více informací do kódu. RFID, o kterém se již dlouho mluví, se také začíná prosazovat. Vedle toho se objevují  projekty s využitím strojového vidění, kdy se nepoužívají standardní datové nosiče (čárový kód, RFID), ale rozpoznání objektu na bázi kamery a softwaru, při častém využití AI.

Jak se do vašeho oboru promítá stále silnější e-commerce?

Tradiční značky, ať už jde o retail nebo výrobu, budují paralelní větve svého dodavatelského řetězce: klasické obchody a e-com. Tím pádem i jejich procesy a systémy musí být připravené na rozdílný styl práce. S růstem prodejů přes e-shopy roste i objem přepravovaných zásilek ze strany kurýrních či paletových přepravců.

Kde dnes firmy nejčastěji podceňují technologickou připravenost na růst e-commerce?

Největší problém vidím v nastavení procesů. Pro e-com je typický požadavek na vychystávání objednávek s jednotkovými počty položek, na rychlé vyskladnění a dodání. Je tedy potřeba počítat s velkým množstvím objednávek s relativně malým množstvím položek a dále s expedicí na velké množství dodacích adres.

Naopak v rámci klasických distribučních skladů zásobujících prodejny probíhá obvykle vychystávání ve vlnách pokrývajících zásobování jedné či více prodejen v rámci rozvozu jedním kamionem. Další problém, se kterým se setkáváme, je nepřipravenost e-shopových řešení na efektivní zpracování objednávek a přípravu kvalitních dat pro zpracování v rámci WMS.

Snižování nákladů vázaných v zásobách, sofistikovanější procesy až k pomyslnému grálu just-in-time nebo just-in-sequence známému z automotive. Jak se dané trendy odrážejí na HW a SW zázemí skladů?

Oproti období před covidem, kdy vládl extrémní tlak na just-in-time dodávky, se doba proměnila. V rámci krize dodavatelského řetězce po covidu často docházelo k ohrožení výroby kvůli nedostatku dílů. Proto řada firem zvolila kompromis, aby byly schopny překlenout kratší období při možném výpadku dodávek. Moderní systémy musejí být schopny pracovat s různými scénáři, a je tedy důležité při volbě systému pro řízení skladu vybrat takové WMS, které umožňuje flexibilně měnit procesy.

Autonomní mobilní roboti. Kdy ve skladech plně nahradí člověka?

Obávám se, že u AMR jde o mírně nafouknutou bublinu. Pro velké sklady může být zavedení autonomních mobilních robotů přínosné, nicméně to vyžaduje poměrně značné investice i technické předpoklady pro jejich nasazení, například požadavek na minimální nerovnost podlahy. V neposlední řadě hraje roli poměrně vysoká pořizovací cena nejenom vlastních robotů, ale i jejich integrace do WMS. Takže AMR určitě svou roli mají, ale spíš bych se na tuto problematiku díval optikou požadavků na celkovou automatizaci skladových procesů nejen díky AMR.

Jaké požadavky vnímáte v sektoru zdravotnictví?

Ve zdravotnictví vnímáme zvýšený zájem o automatizaci skladových procesů především v oblasti distribuce léčiv. Jde jednak o požadavek na vysokou flexibilitu a tím možnost rychlé modifikace skladových procesů. Dále jde o automatizaci jednotlivých procesů. Zajímavé je, že zatím jsme se nesetkali s požadavkem na plně automatizovaný sklad v oblasti distribuce léčiv.

Jak se mění zájem firem o novou generaci datových nosičů, která se stane primárním identifikátorem pro POS?

V souvislosti s technologickým rozvojem není hlavním problémem technika pro čtení dat z nových nosičů. Ostatně většina pokladen, jak je jako zákazník vidím, již má snímače schopné číst 2D kódy. Větší problém vidím v připravenosti POS softwaru, aby s daty z nových nosičů uměl správně pracovat.
Na možnosti využití 2D kódu je třeba se dívat ze dvou rovin. Za prvé z pohledu provozního či procesního, kdy kód nese informace jako kód výrobku, šarži nebo exspiraci. Druhá rovina je obchodně-marketingová, kdy pro běžného spotřebitele mohou být zpřístupněné informace jako nutriční hodnoty, alergeny nebo např. soulad s fair trade, a to formou zakódovaného html odkazu. Nejsem si jistý, zda je tento potenciál 2D dostatečně vnímán, i když přináší výrazné možnosti zpřístupnění dat o výrobku.

Vnímá byznys migraci na 2D kódy jako příležitost?

Přínosy 2D kódů snad chápe každý, vždyť za stejnou cenu mohu mít nosič s výrazně více informacemi. Otázkou je připravenost systémů s těmito daty pracovat, například jak z 2D kódů vyseparovat požadované informace. Ohledně GS1 Digitálního linku myslím, že bude ještě potřeba mezi zákazníky hodně osvěty, k čemu všemu ho lze využít. Vlivem různých legislativních požadavků se ale firmy zamýšlejí, jaké jsou možnosti řešení, a 2D kódy či využití GS1 Digitálního linku může být odpovědí. Zde vidím úkol pro GS1 – pokračovat v informování o přínosech těchto technologií.

Která odvětví nejvíce trpí absencí globálních standardů?

Jako první se standardy prosadily v retailu, v těsné návaznosti v logistice a výrobě. Nyní sledujeme nasazení ve zdravotnictví, v oblasti léčiv se již využívají díky evropské směrnici o původu. Otázkou je rozšíření standardizace i ve státní správě, kde využívání standardů není řízeno primárně snahou o vyšší efektivitu a nižší chybovost.

Bohužel, využití standardů jako např. GS1 je ve veřejné sféře výjimkou. U státní správy se setkáváme spíše s individuálními projekty stylu evidence majetku nebo evidence dokumentů. Standardy se však mohou ve větší míře rozšířit díky vhodné národní či evropské legislativě.

Jakou radu byste dal firmám, které uvažují o proprietárním řešení nebo vlastní interní datové struktuře, ve prospěch standardizovaného řešení?

Ono je to vlastně paralela k informačním systémům či WMS. Pokud si něco vytvořím na zakázku, tak to zřejmě bude splňovat mé aktuální požadavky. Problém ale bude kompatibilita s ostatními firmami či zákazníky a dále, pokud budu chtít do budoucna upravit proces či přidat funkcionalitu, může to znamenat extrémní dodatečné náklady a dlouhou dobu implementace. Proč vymýšlet něco, co už je vytvořeno a funguje?

Setkáváte se častěji s tím, že zákazníci standardy podceňují, nebo že je vnímají jako strategickou výhodu?

Setkáváme se s oběma přístupy. Pokud výrobek či balení putuje v rámci uzavřeného řetězce, firmy bývají často poměrně „kreativní“. Pokud ale dodávka putuje v rámci většího dodavatelského řetězce, standardizace je nutností. Někdy se setkáváme s požadavkem na ohýbání standardů, zde se ale vždy snažíme zákazníka upozornit na možné výrazné komplikace do budoucna.

Umělá inteligence. Máme se jí obávat?

Do určité míry ano. Ale možná z jiného pohledu, než myslíte. Začínám se setkávat s tím, že lidé přestávají používat svůj rozum a všechno slepě přesouvají na používání různých AI asistentů. Problém je, že nejsou ani schopni správně zformulovat požadavek na AI a dále zkontrolovat vygenerovaný výsledek.
Rozumné využití AI samozřejmě smysl dává, sami ji pro nějaké činnosti interně využíváme a aktuálně vyvíjíme aplikaci, která bude AI na úrovni strojového čtení využívat.

Společnost Kodys je známá dlouhodobou podporou nadačního fondu klíček. Proč zrovna tato nadace?

Dovolím si připomenout, že spolupracujeme i s nadací Helppes pro výchovu vodicích psů pro nevidomé. Z mého pohledu je obdivuhodné, co lidé v Klíčku i Helppes dokáží. Samozřejmě i my řešíme ve firmě různé problémy, ale to, s čím se setkávají lidé v těchto nadacích, je prostě nevídané. Mají můj velký respekt a obdivuji jejich vnitřní sílu.

Jak si nejlépe odpočinete?

Volný čas se snažím trávit pokud možno v přírodě. Pokud to jde, tak s manželkou rádi objevujeme různé kouty naší země. V České republice máme mnoho krásných a stále neobjevených míst. A nesmím zapomenout ani na našeho belgického grifonka Badžiho, bez něj by žádný výlet nebyl ten pravý.

Jan Příhoda


CEO ve společnosti Kodys