×
×

Udržitelnost: výzva, nebo příležitost?

Udržitelnost: výzva, nebo příležitost?

Napsal/a Mikuláš Černý, šéfredaktor, 22. 04. 2024. Kategorie: , , ,

Udržitelnost, výraz, se kterým se v poslední době setkáváme napříč odvětvími stále častěji. Vyvolává obavu? Nebo je to příležitost, jak posunout naše fungování na vyšší úroveň?

Evropská komise v posledních letech vydala několik nařízení cílících na účinnější ochranu životního prostředí. Dodavatelským řetězcům, a zejména obchodníkům nová opatření přinesou vyšší náklady na vstupy. K nim se přidávají investice do omezování klimatických dopadů. Primárně v oblasti Scope 1, tedy u přímých emisí, které konečný prodejce generuje například provozem energeticky náročných chladicích technologií.

Jak budou vysoké?
Analytická společnost McKinsey & Co. odhaduje celkové výdaje evropského retailu na úsporná řešení (včetně solárních kolektorů aj.) do roku 2030 až na 65 mld. eur.

 

Digitalizací proti zvyšování nákladů

Před maloobchodním sektorem tak roste obrovský balík nákladů, které nebude moci kompenzovat nárůstem spotřebitelských cen. Ty za poslední dva roky na našem trhu vyskočily o 27 %, dosáhly maxima a zvolna klesají. Podle předpokladů Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR se budou dále snižovat, avšak stále zůstanou na vyšší úrovni než před covidem.

Opětovným zdražováním rozhodně cesta nevede. Kudy tedy? Zdánlivě neřešitelný problém plnění požadavků spojených s ESG, leckde zdražujících provoz, při udržení stejných cen (a k tomu ještě vylepšování zákaznických služeb a sortimentu!) má jediné východisko. Digitalizaci procesů nákupu, logistiky a prodejů, která je nemyslitelná bez spolehlivého, univerzálně přijímaného systému identifikace, sběru a sdílení dat (i v režimu B2C).

 

udržitelnost

 

Bezpapírové přepravy

Skutečná udržitelnost je ta, kde zmírnění dopadů lidské činnosti na přírodu doprovází ekonomický přínos. „Udržitelná udržitelnost“, čili úsporný, logický, chytrý, a přitom vlastně jednoduchý krok, který posouvá celý obor na vyšší úroveň. Tentokrát sektor přeshraničních přeprav.

Na první pohled by se mohlo zdát, že logistika je co do úrovně standardizace jedním z lídrů mezi sektory. V principu tomu tak je – až na oblast dokumentů. Celkem 99 % dokumentů potřebných pro realizaci přeshraničních přeprav v rámci EU je papírových. Evropské firmy si ročně odhadem vymění až půl miliardy tištěných nákladových listů (konsignací). Kromě papíru tratí také na administrativě.

Podle nedávného průzkumu z Belgie mohou obchodní partneři společně ušetřit na jediném takto sdíleném dokumentu více než třináct eur. Neuspokojivou situaci má řešit nařízení EU 2020/1056 o elektronických informacích o nákladní dopravě eFTI (Electronic Freight Transport Information regulation). A to je další zajímavá příležitost pro globální standardy GS1, které jsou v logistice běžně používány. Je důležité, že dnes už představitelé EU potenciál Systému GS1 znají a na jeho přínosy „slyší“. I proto je GS1 in Europe přizvána ke spolupráci v poradním orgánu EK.

 

Hliník se odstěhoval zpátky do výroby

Redukce odpadů a maximální recyklace představují další výrazný směr v udržitelnosti s hmatatelnými dopady na ekonomiku. Příklad: hliník. Institut cirkulární ekonomiky INCIEN odhaduje, že v ČR každý rok končí na skládkách více než 11 tisíc tun této suroviny. Za celých 280 mil. Kč.

K dnešnímu dni se vytřídí a zrecykluje jen o něco více než čtvrtina hliníkových obalů. Jak ukazují zkušenosti ze zemí, kde byl zálohový systém zaveden, vrátit do výroby je možné až 90 % použitého materiálu. Nu a v ČR – vedle úspory hodnotné suroviny – lze redukovat až 100 tisíc tun souvisejících emisí CO2.

Čeští spotřebitelé jsou pro zavedení zálohového systému u PET a hliníkových obalů všemi deseti. Tedy, abychom byli korektní, všemi 75 %, jak ukázal průzkum agentury Ipsos z letošního ledna. Respondenti na systému záloh hodnotí právě účinnou podporu recyklace, která je podstatná pro 90 % z těch, kdo zálohování obalů podporují. I zde mohou standardy GS1 pomoci. Nabízí pro stále komplexnější prostředí recyklace osvědčené standardní identifikátory a řešení pro sdílení dat.

 

recyklace

 

Digitální pas produktu jako základ cirkularity

Recyklace materiálů a komponent přitom představuje jeden z hlavních pilířů cirkulární ekonomiky. Ústup od obtížně udržitelného lineárního modelu výroby předznamenává příchod nového paradigmatu, který dává lidstvu šanci na budoucí kvalitní existenci v podmínkách omezených zdrojů. Nezbytným předpokladem je však zvládnutí mnohem komplexnější datové interakce se zapojením většího počtu subjektů a širšího spektra entit, které bude potřeba jednoznačně identifikovat.

V případě ambiciózního plánu na zavedení oběhového hospodářství vystoupila rovněž Evropská unie. Před deseti lety vytvořila konsorcium s názvem CIRPASS I. a financovala přípravu datové architektury pro digitální pas produktu (DPP). Není náhoda, že tento koncept vznikl právě na našem kontinentě. Značnou část ekonomiky EU tvoří vývoz produktů s vysokou přidanou hodnotou, přičemž standardizace a udržitelnost ve výrobě je nejnaléhavější primárně pro proexportní ekonomiky.

 

Na co se připravit?

Funkčnost datové architektury DPP prověřily pilotní projekty v odvětví spotřební elektroniky, baterií a akumulátorů i v oděvním průmyslu. Významný vklad do nich přinesla pracovní skupina pro identifikaci, v níž působila řada expertů z národních organizací GS1. V době uzávěrky časopisu zahájil činnost nástupce konsorcia, CIRPASS II. Jeho úkolem bude podporovat implementaci DPP do praxe. V jakých dalších sektorech se digitální pas produktu uplatní? EK formulovala požadavky na vyšší transparentnost pro životní cyklus produktů v řadě oblastí, které budou podléhat legislativním změnám spojeným s povinným zavedením datové struktury DPP.

„V příštích třech letech to budou stavební průmysl, výroba pneu, elektroniky, hraček, detergentů, kosmetiky, oděvů a obuvi,“ vypočítává Francesca Poggiali, která v GS1 odpovídá za spolupráci s evropskou veřejnou správou. Podle ní bude mít tento krok významný dopad na každý ze jmenovaných sektorů. „Za změnou nestojí jediné nařízení, ale kombinace množství legislativních aktů s různými termíny účinnosti.

Vypadá to jako puzzle s různými dílky, o kterých si možná myslíte, že nemají nic společného, a až teprve na konci vidíte celý obraz a můžete si spočítat celkový dopad,“ vysvětluje Francesca Poggiali. Těmi dílky jsou zákon o odlesňování, povinnost reportování, zákon o DPP v oblasti surovin, směrnice o zelených tvrzeních zaměřená proti greenwashingu, směrnice o odpovědnosti za dodavatelský řetězec a o povinných údajích pro spotřebitele, nová pravidla pro on-line prodej i další legislativa o DPP.

„To vše jsou součásti zelené dohody EU, plánu oběhového hospodářství a zvýšené transparentnosti pro dodavatelské řetězce,“ uzavírá Francesca Poggiali, Chief Public Policy Officer Europe v GS1 (více v rozhovoru).